Pouhých 20 kilometrů severozápadně od centra města Brna, nad zákrutem řeky Svratky tam, kde se do ní vlévá potok Veverka, stojí na rozsáhlém skalním ostrohu donedávna jeden z nejvíce poškozených a zanedbaných hradů na Moravě – Státní hrad Veveří. Dlouho opuštěný, několikrát bezohledně adaptovaný, sevřený v ošklivém betonovém krunýři, který z něj doslova rve kusy zděného těla, se slepýma očima rozbitých oken a nalomenou páteří a pochroumanými žebry propadlých střech. To byla na konci 20. století podoba kdysi slavné královské pevnosti, residence moravských markrabat i pozdějšího hrdého centra jednoho z největších moravských panských velkostatků. Nepovedenými opravami a dlouhodobým zanedbáním poškozená stavba se na počátku 21. století stala už jen němou výčitkou těm, kteří jsou zodpovědní za to, kam až musel klesnout kdysi slavný hrad, kamenný ochránce „v zádech “ města Brna. (cituji z webu Hradu Veveří)

Na tento hrad jsme se vypravili. A viděli jsme, jak pomalu se hrad proměňuje. Místnost po místnosti. Budova po budově. Z Brna jsme dojeli tramvají k přístavišti v Bystrci a užívali si jízdu parníkem po přehradě. Zpáteční cestu jsme se rozhodli absolvovat do Bystrce pěšky. Byl ale zase jeden tropický den a sluníčko nám tu cestu moc neusnadnilo.

Byli  jsme na Kozlově. Tentokrát nás bylo jenom 6. Ostatní byli na dovolené nebo s turisty na 4-denním výletě v Beskydech. Šli jsme ze Strakova po červené turistické značce celkem po pohodové cestě. Na Kozlovském vrchu jsme si udělali přestávku. Na rozhlednu nikdo nevylezl – na jednu stranu krásně, na druhou černé mraky. Pak jsme pokračovali po červené do České Třebové. To jsme šli z kopce, byl dost prudký, cestičky mezi keři atd.. Byli jsme rádi, že jsme dole.

Prší. Na teploměru jen 14 st. I když předpověď je příznivější. Ale nás nic neodradí. U autobusu je nás 16. A tak  jedeme přes Litomyšl do Budislavi. A ono už neprší. Tak jsme ty Toulovcovy maštale prošli z Borku až do Vranic a došli zpět do Budislavi. V nohách máme 9 km.

I když chodíme každou sobotu, za každého počasí, tak ne vždy to vyjde každému, aby se zúčastnil. Jednou jsou to zdravotní důvody, jindy člověk někam odjede, jindy někdo přijede atd. Nutno říct, že pro většinu z nás jsou naše výšlapy něco jako určitý druh závislosti. Chybí nám ten pobyt v přírodě, společnost ostatních… Tentokrát jsem se nemohla zúčastnit já – a to se na to těšila. Výlet připravila Anička C. a dodala taky fotografie.

Trasa: Mladeč – most přes Moravu – Nové Zámky – po modré turistické značce ( NS Nové Zámky) Litovelským Pomoravím kolem Obelisku a Chrámu přátelství (Templ) do Nových Mlýnů. Občerstvení v hospůdce Na Kadlově a opět po modré TZ do obce Řimice kolem pravoslavného chrámu a dál ke křižovatce Červená Lhota-Řimice.